Každý máme jiný, každý máme svůj.
Tak poslouchej a chvíli tu postůj.
Co člověku pomůže,
i když jazyk neumí,
prodere se pod kůže,
snad i bolest utlumí.
Sám snad neví,
jakou váhu má.
Směšný se jeví,
sám se nevnímá.
Mračna zamračených lidí,
ta jejich zlost oživlá,
smutek v životě jim slídí,
neochota ožívá.
Kdo chce, jak chce ať to vidí,
však ten kdo se usmívá,
svůj život si neošidí,
bezstarostně usíná.